Historie
Doba předbělohorská 18. století 19. století 20. století
Doba předbělohorská
Dějiny samotných Ředic sahají do dávných dob. První zmínky o vzdělávání se objevují již v 16. a 17. století, ale těchto informací není mnoho. V této době byli učitelé váženými a vzdělanými lidmi, kteří často působili jako písmáci. Připisovali nové písně do kancionálu a zachycovali do něj i různé zajímavosti ze života obce.
První zmínky o škole jsou spojovány se založením řečického bratrstva, o které se nejvíce zasloužili zdejší rychtář Kašpar Vejnar a holický farář Matouš Linter ze Šenperku. Stanovy bratrstva a nejstarší část kancionálu z Ředic sepsal roku 1619 tehdejší ředický školní rektor Martin Theobald Konstanský z městečka Chotusic. Sám se označuje jako „rektor ředický“ a i z textu stanov bratrstva je zřejmé, že byl skutečně správcem vesnické školy.
Tato nejstarší známá ředická škola zanikla zřejmě v průběh tragických událostí třicetileté války (1618 – 1648), alespoň písemné prameny o ní až do počátku 18. století nic neříkají.
18. století
Na počátku 18. století byla ředickými za obecní peníze na obecním pozemku vystavěna poblíž fary stará ředická škola, která sloužila pro Horní i Dolní Ředice. Ve zmíněném kancionálu nalézáme pod jednou z později připsaných písní zmínku: „ Přepsána od mě, Václava Tesaře, toho času kantora ve vsi Ředicích, léta Páně 1718“. Škola tedy v Ředicích fungovala znovu již počátkem 18. století. Protože však stála na obecní půdě, neevidují ji žádné daňové přehledy. Až v roce 1768 byla jako již delší dobu existující nemovitost vzata vrchnostenským úřadem do evidence a „zapsána obci, která barák sama vystavěla“.
Děti se v tehdejší škole skutečně lecčemus mohly naučit. Tak v roce 1787 se pochlubil svým pěkným rukopisem „Josef Zeman, školák školy ředické“, když do starého kancionálu přepsal krasopisně dlouhou píseň.
Budova byla v roce 1819 prodána domkáři Františku Došelovi. Tehdy již naproti staré škole, na druhé straně ulice, stála nová školní budova, v níž se učilo již v roce 1816 a která je zmiňována V Horních Ředicích k roku 1839 jako majetek správy pardubického panství.
19. století
Péče o školu spadala do kompetence obecního úřadu, který se o ni intenzivně staral. Stará dřevěná přízemní škola měla jednu třídu a sloužila také dětem z Dolních Ředic. Hlavním pramenem historických událostí zůstává obecní kronika a záznamy ze školní kroniky, kterou v roce 1854 založil učitel Matěj Půlpán, který později působil i jako řídící učitel. V jejím úvodu podal zajímavý popis tehdejší školní budovy:
„Školní dům jest vystaven z dříví, pozůstává z jedné světnice vyučující, kuchyně, světnice pro učitele, jedné komory a chléva. Školní třída měla čtyři dvojitá okna, sedm lavic pro žáky, černý stolek, židli, kamna a dveře se zámkem, dva tuze chatrné záchody, studni s okovem a při něm provaz, kolo s rumpálem a při škole zahrádku a stromy.“ Žáci platili týdně školné. Z Horních Ředic tehdy platilo 92 žáků a z Dolních Ředic 108. Obě obce se snažily získat určité finanční prostředky na pomoc nemajetným žákům k obstarání školních věcí nebo na odměny výborným žákům při ukončení školního roku.
Školní budova se postupně vylepšovala. V roce 1855 řemeslníci z přiškolených obcí vyzdili jižní a západní stěnu školní světnice. Další úpravy objektu se prováděly v roce 1860. S celkovým nárůstem populace se zvyšoval i počet žáků. Roku 1864 dosáhl počet 230 školou povinných dětí a tak se musela přistavět druhá školní třída a byt pro podučitele. Pozemek věnovala obec hornoředická zdarma, ostatní věcné náklady platily obě obce rovným dílem. Přístavba školy byla ukončena koncem června 1865. V roce 1866 však vypukla válka mezi Pruskem a Rakouskem, pruské vojsko načas okupovalo značnou část území, páchalo mnoho násilností a rozneslo i nákazu cholery. Po válce se Horní Ředice postupně začaly rozrůstat a stoupal počet populace. V roce 1870 došlo k prodloužení povinné školní docházky na osm let a velkou roli začala hrát místní školní rada, která pro velký počet dětí doporučila výstavbu nové školy.
17. července 1876 se uskutečnilo slavností položení základního kamene nové školní budovy v Horních Ředicích, v místech staré školy. Nový objekt měl sloužit opět pro obě obce, plány jednopatrové dvoutřídní školy nakreslil stavitel Karel Brož z Pardubic a stavbu provedl Václav Pasovský z Holic. Do roka, konkrétně 22. července 1877, se konalo slavnostní předání budovy. V té době navštěvovalo školu 290 dětí, okresní školní rada darovala do vínku nové budově učební pomůcky a obě obce nechaly dětem před školou postavit tělocvičná nářadí. U vchodu byla zasazena lípa, oplocena zahrada a vznikl tělocvičný prostor. Počet dětí postupně stoupal a v roce 1892 bylo zřízeno již pět tříd.
20. století
Na počátku 20. století došlo k důležité změně – dvojí dělení mezi Dolními a Horními Ředicemi. Hornoředické škole se kapacitně ulevilo, počet tříd se snížil na tři a došlo k celkové modernizaci školní budovy. Řídícím učitelem se v roce 1882 stal Jan Jeník, který na škole působil šest let a proslul svou rozhodností, zvláště v úsilí o zlepšení řádné docházky dětí. Dalším řídícím učitelem se stal Václav Krejza, který zde vydržel 30 let, který si za svou práci v obci získal respekt a úctu.
Na začátku první světové války se škola z důvodu úbytku žáků změnila na dvoutřídní, v roce 1918 se znovu vrátila ke třem třídám, ale v roce 1925 se stala opět a již natrvalo dvoutřídní školou. Svou podobu po přestavbě budova školy nezměnila až do poloviny šedesátých let. V čele školy šest let působil Vincenc Malý a po něm až do roku 1939 Josef Pinkas.
Od sklonku roku 1923 se při zdejší škole otevřela „lidová hospodářská škola“, na niž se učilo čtyřikrát týdně vždy večer. Hospodářskou školu navštěvovali i dolnoředičtí. Při školní budově byla také tělocvična, kterou vedle školních dětí využívala také místní tělovýchovná jednota Sokola. Ve škole také působila knihovna.
V letech 1939 - 1945 nastalo období protektorátu. Němečtí vojáci vstoupili do Horních Ředic již 17. března. Pro obyvatele Horních Ředic nastalo těžké období plné drastických opatření, genocidy a represálií. V roce 1939 převzal školu řídící učitel Josef Deršák , který vedl také obecní kroniku. V roce 1940 se však musely obecní kroniky odevzdat, nesměly se psát a byly odvezeny do Prahy. Vrátily se až po válce a byly postupně dopsány.
Po válce opět přišla řada změn – především politických. Postupně se vzpamatovávaly místní spolky, vnikaly nové organizace, rozvíjel se kulturní život a zemědělská činnost.
V roce 1972 se dostala ke slovu otázka vybudování mateřské školy, jednání probíhala několik let až do doby, než spatřila světlo světa mateřská škola v Dolních Ředicích, která sloužila i dětem z Horních Ředic.
Po listopadových volbách v roce 1990 začala nová etapa v samosprávě – volba pětičlenné rady obecního zastupitelstva. V roce 1995 došlo k rozhodnutí o rekonstrukci budovy základní školy, která se nacházela v havarijním stavu, kterou provedla firma Budvil a byla dokončena v červnu 1996.
Dne 29. a 30. června 1996 se konaly v Horních Ředicích oslavy k 660 letům první historické zprávy o obci, 135 letům od postavení kostela sv. Václava, 120 letům od výstavby nové školy, 100 letům samostatného Sboru dobrovolných hasičů a 40 letům fotbalového oddílu TJ Sokol.